Dnes ráno jsem u snídaně koukal s blaženým úsměvem na tváři ven z okna, jak se letos poprvé ukázal v mém městě sníh, ten známý klidotvůrce. Velké vločky se poklidně snášely, jsouce přitahovány zemskou tíží. Vzal jsem kolo a jel jsem se projet, abych si té nádhery více užil.
Nejen sníh, ale zejména mrazivý vzduch, prosycený tu a tam pachem lokálních topenišť, člověku připomene, jak to je nepřirozené, když se teplota na konci listopadu pohybuje kolem 15 °C. Je pravda, že vysoké teploty zpříjemňují různé činnosti a vůbec jsou pro člověka vhodnější k životu. Ale má-li někdo rád přirozený běh ročních období, nemůže ho nechat chladným, je-li 15. listopadu tak, že by se daly nosit kraťasy. Patřím mezi ty nenapravitelné romantiky, kteří by uvítali, kdyby si svatý Martin nedával načas a přijel v den, kdy jej čekáme. Zpříjemnil by nám chuť husy a svatomartinského vína chumelenicí za okny, jež by připomněla, že polní práce jsou skončeny a že nás čeká zima, v níž nás vyjma různých svízelů s dopravou a mrznoucíma ušima čekají i zaváté luhy a háje s bílými střechami domů, z jejichž komínů stoupá kouř . Že nás čeká mráz, který kreslí divukrásně na okno. Že můžeme vytáhnout běžky a projíždět tou bílou nádherou. Bylo by krásné, kdyby tomu tak opravdu bylo. Přinejmenším pro přírodu, milovníky zimních sportů, vlekaře a pro odrůdu lidí, jako jsem já, zimních romantiků. Doufejme proto, že extrémně teplá první polovina listopadu letos uvodí tuhou zimu plnou sněhu. A že díky tomu budeme moci zazimovat jízdní kolo a místo toho vytáhnout běžky. Poněvadž zima má opravdu něco do sebe, je-li však pořádná. |
|
|
|
