• Hlavní strana
    • Islámský stát
    • Hudba a uprchlická krize
    • Adele
    • Malí hrdinové
    • Hranice lidských možností
    • Jan Hus
    • Deštivé dny
    • Nemáš bůra?
    • Jung und Stark
    • Vítejme sníh
    • Dýchej, člověče, dýchej!
    • Hranice rizika
    • Nenenáviďte. Studujte
    • Teror v paříži
    • Jak lékaři přicházejí o iluze
    • Sicario
  • Ergo
  • Míchačka
    • Domácí
    • Zahraničí
  • Quo Vadis
  • Redakce
  • Archiv 2014/2015
  • Kontakt

RECENZE: Adele už tolik nepláče, s novým albem dospívá

Karolina Kubiková

Britská zpěvačka, která se proslavila hity jako Rolling in the deep nebo Someone like you, se po několikaleté přestávce vrátila na scénu velkolepým způsobem.

Název desky 25 odkazuje, podobně jako u předchozích alb, k věku, ve kterém ji Adele začala nahrávat. Senzaci přitom vzbudila ještě před samotným vydáním, jakoby její kvalita byla nezpochybnitelná.  Zpěvačka se v prvním singlu připomněla chytrým – „Hello, it’s me“, a okamžitě vystřelila do čela hitparád. Po několik týdnů pak nebylo možné projít supermarketem nebo zapnout televizi bez toho, aby vás zdravila britská soulová královna.
Úspěch alba 21 souvisel mimo jiné s jeho tematikou. Ve velice osobních zpovědích se Adele snažila vyrovnat s bolestivým rozchodem a zavřít dveře za minulostí. O tématech, jako je dospívání, mateřství, sláva nebo stesk po dospívání, kdy byl život jedním velkým večírkem, se ale píše poněkud složitěji než o nešťastné velké lásce. Adele se v některých ze svých nových písní snaží tyto zkušenosti zpracovat, přesto si posluchač nemůže pomoct a musí uvažovat nad tím, zda opět příliš nesází na srdcebol. V několikrát zmíněném singlu Hello se vrací ke svému bývalému příteli a zdraví ho „z druhé strany“, aby se omluvila. Cyničtější posluchač by mohl říct, že by telefon taky nezvednul, kdyby jeho ex předtím natočila desku o tom, jak zle se k ní choval. Nebo že je těžké vcítit se do sedmadvacetileté zpěvačky, která v singlu When we were young vzpomíná na dobu, kdy byla mladá.
Adele se při přípravě nového CD pustila do spolupráce se světově úspěšnými skladateli a producenty. Současnému mainstreamovému popu se přibližuje zejména skladba s nádechem reggae Send my love (to your new lover), která svou melodií, rytmem a hravostí z celého alba vyčnívá. Že se Adele snaží navázat vztahy s jinými hudebními styly a žánry je patrné i z jiných skladeb, jmenujme  téměř muzikálovou All I ask nebo River Lea, která si nenápadně pohrává s flamencem. Adele efektivně pracuje s rytmikou, kterou zdůrazňuje tleskáním nebo bubny. Refrény navíc často posilují sboristky. Právě díky těmto prvkům působí písně monumentálně, silně a energicky. Rozjímavější Love in the dark nebo Can’t let me go jsou intimnější a víc připomínají dřívější tvorbu Adele. Všechny skladby jsou zazpívány dokonale, s profesorskou přesností. Emocionální naléhavost v nich ale chybí. Nejzajímavějšími hudebními počiny se tak stávají svižnější, možná popovější písně.
Ať už se vydá do budoucna kteroukoliv cestou, nejdůležitější ingrediencí komerčního úspěchu zůstane její nezaměnitelný hlas. A doménou, kterou si při vyslovení jejího jména posluchač vybaví, balady. Nemůže si ale dovolit zůstat po zbytek kariéry jen u nich. Na posledním albu se výrazně odráží nová životní situace Adele, která ji nutí zkoumat nová hudební teritoria a neupínat se jen k nostalgii.

Powered by Create your own unique website with customizable templates.