Noc z pátku na sobotu byla jednou z nejtěžších zkoušek mé dosavadní, poměrně krátké novinářské kariéry. V redakci jsem kvůli pařížské tragédii strávila 12 hodin, domů jsem se dostala až po třetí hodině a ještě dlouho po zalehnutí do postele jsem nemohla usnout.
Počet mrtvých mi rostl přímo pod prsty, ořezávala jsem fotky s igelity zakrývající bezvládná těla, v telefonním rozhovoru, který jsem vedla s člověkem, jenž se po masakru pohyboval v okolí, bylo slyšet houkání sanitek a křik vyděšených lidí. Byť jsem byla v redakci - v prostoru, kde se píší objektivní zprávy a volný průchod emocím je zakázán, propadla jsem zlosti. A zlost má kousek k nenávisti. Naštěstí mě negativní pocity vůči muslimům a islámu kvůli rychlému sletu událostí brzo opustily. Prostě nebyl čas myslet na něco jiného než na překládání francouzkých a anglických flešových zpráv. Sobotní ráno bylo možná ještě horší. Stav mrtvých stoupl o několik desítek, s obětmi vzrostl také počet hrůzu nahánějících snímků a na facebookových profilech se šířily statusy mých přátel, které byly plné zloby. Byla jsem ráda, že jsem si nakonec udržela chladou hlavu. Nenávidět je velmi jednoduché. Informovat se o Islámu, politice a vzájemných vazbách mezi nimi je daleko těžší. A kvůli neinformovanosti lidí (a co je ještě smutnější - kvůli neinfomovanosti mladých lidí) vznikají mýty, které oplétají naši historii a my v nich nadále žijeme. Koneckonců minulé století nám může být zářným příkladem takových výplodů. Chladnou hlavu si chci ponechat i v tomto komentáři, nechci vám vnucovat svůj postoj. Možná se mýlím já. Možná se mýlí ti druzí. To na co bych chtěla apelovat je, aby si Evropané přestali plést pojmy s dojmy a začali se zajímat. Jak psal už Čapek, pravda by se stejně hledala jen těžko. Co vám tedy chci? Připomenout, že nenávist nikdy nikam nevedla a možná právě svou zlobou jdete současným nepřátelům Evropy na ruku. Nenechme se vyprovokovat, jinak nás dostanou právě tam, kde nás chtějí mít. Aniž bychom si to uvědomovali. A pravdu? Tu hledejte v knihách jak nových, tak těch úplně nejstarších. Nenenáviďte. Studujte. |
|
|
|
