V dnešní době ohraničujeme a limitujeme téměř vše: území, nejnižší možnou hranici ke složení zkoušky, minimální mzdu v práci či maximální možný počet bodů dosažených ve hře bowlingu s přáteli.Co třeba hranice lidských možností? Nebo hranice v umění? Existují takové pojmy?
Usain Bolt. Zdroj: Richard Giles, Wikimedia Commons (Flickr)
V 80. letech světoví lékaři tvrdili, že lidské tělo není schopné zaběhnout stometrový sprint pod 9,80 vteřiny. A ejhle v roce 2005 zaběhl Asafa Powell tuto trat’ za pouhých 9,77 vteřiny, čímž ukázal světu, že hranice lidských možností se nachází dál, než je odhadováno lékaři a vědci. Debata o lidských hranicích byla znovu otevřena.
Po překonání tohoto rekordu přišli i lékaři s novým časovým limitem, který nastavili na 9,60 vteřiny. To se zdálo z počátku nepřekonatelné, ovšem roku 2009 na Mistrovství světa v Berlíně zaběhl Jamajčan Usain Bolt 100 metrů za neuvěřitelných 9,58 sekundy. Jeho rekord od té doby nikdo nevylepšil, pouze lékaři znovu určili nové minimum, a sice čas 9,40 sekund. Pouze čas ukáže, zda-li jej bude možné překonat.
Nahota jako prostředek ke zviditelnění
Můžeme se však zaměřit i na jiný druh hranic, a sice hranice vkusu a přijímání nahoty. Dříve bylo nemyslitelné, aby byly zveřejňovány fotky odhalující jiné části těla, než jen ruce a nohy. Nyní to není nic neobvyklého. V televizi jsou běžně k vidění videoklipy zpěváků a zpěvaček se silným sexuálním podtextem, stránky časopisů jsou běžně zaplavovány fotografiemi odhalujícími křivky celého těla. Lidské tělo již není skrýváno, ba právě naopak. Náš vkus se v tomto ohledu velice změnil, naše hranice se posunuly. To, co by v době našich babiček a prababiček bylo nemyslitelné, je dnes téměř nutností, chcete-li být vnímán a zapsán do podvědomí lidí.
Posouvání vlastních hranic
S postupující dobou a rychle se vyvíjející technikou je můžeme předpokládat, že možnosti každého z nás se budou stále zvyšovat, a to ve všech potenciálních odvětvích – stačí se podívat např. na něco tak prostého a základního, jako je délka života. Kdo z nás by ještě před sto lety mohl doufat v 80 let?
„Změna je život,“ říká staré úsloví, které je pravdivé, či možná ještě pravdivější, i v dnešní informační době. Doba, v níž by plnění vlastních snů díky dříve netušeným možnostem mělo být snadné, je naopak uspěchaná, lidé dělají spoustu věcí jen proto, že by měli, a zapomínají na sebe samé. Jejich sny zůstávají nesplněny a hranice neposunuty. Avšak právě to by se mělo změnit. Kdy jindy by se člověk měl stát spokojeným než v době, kdy jsou téměř neomezené prostředky a možnosti pro všechno? Je čas novinek, příležitostí a netušených možností, proto bychom měli vystoupit ze své komfortní zóny a posunout hranice tak, abychom nalezli zónu jinou, třeba i lepší. Nejen změnit svůj styl či zaměstnání, ale třeba jen vytvořit rekord. A nemusí to být hned ten světový, stačí osobní, nebot’ ten může být pro jedince ještě větší osobní výhrou.