FEJETON: Zhoubný účinek perfekcionismu
Jekatěrina Tkačenko Chce to plán. Každý perfekcionista má neustále při sobě svůj diář. Uznání a velké peníze totiž nositeli zaručí vzestupně řazený seznam úkolů. Chybování je nepřípustné. A když už se stane, musí se napravit ještě tvrdší prací.
Perfekcionista není ten, kdo se snaží v něčem vyniknout. Je to člověk, který se pouze chce jevit ostatním dokonale. Zároveň co se „normálním“ lidem jeví jako dokonalost, jemu nikdy nestačí. Puntičkáři se zaměřují na absolutně nepodstatné věci, proto jim všechna práce trvá mnohem déle, než je zdravé a žádoucí. Pro svou firmu i kolegy je zaměstnanec-perfekcionista postrachem. Vedle babrání se v detailech mu chybí elementární schopnost uznat svou chybu, proto vymýšlí všelijaké strategie, jak svá selhání zamaskovat nebo skrýt. A protože je puntičkář, tak se svými přešlapy neustále zabývá, a to už se rýsuje slušná deprese. Nemluvě o tom, že své nesmyslné požadavky má tendenci uplatňovat i na své okolí. Přišli jste do práce včas? Přepnuli jste mobil na tichý režim? A píší všechny propisky na vašem stole? Úděl perfekcionisty je přitom nesnadný. Neustálý tlak na to, aby byl skvělý a nejlepší, se podepisuje na jeho zdraví. Trpí bolestmi hlavy, tlaky na hrudníku, únavovým syndromem. Někdy skončí s žaludečními vředy či dokonce impotencí. Jste svědomitý, pečlivý a zodpovědný člověk, který na sebe klade vysoké nároky? Nebojte, neznamená to, že jste šílený perfekcionista, který je předem zatracený a nemá šanci na úspěch. Stačí si jen klást reálné cíle a nemít strach z chybování. Nebo jste snad rozpoznali perfekcionistu v kolegovi, který s vámi sedí v kanceláři? I s takovými lidmi se musíme naučit vycházet, stejně jako s šéfem-cholerikem nebo podřízeným-flegmatikem. Duševně nemocného nevyléčíme, pokud nebude chtít on sám, ale můžeme se snažit brát některé jeho nedostatky s nadhledem. A někdy jemně naznačit, ať si hledí svých propisek. |
|