|
Kde se vzaly vynálezy, které vymýtily šílené (ne)lékařské nástroje?
Gabriela Kabátková
V historii najdeme řadu skvělých lékařů, kteří se svým pacientům snažili ušetřit trápení. Ne, nemám na mysli eutanazii, ale významné objevy.
K velmi významnému poznatku dospěl francouzský lékař Ambroise Paré. V 16. století se pohyboval často na bojištích a ošetřoval raněné. Jako první přišel s tím, že by se při amputaci měly podvazovat cévy, aby došlo k znecitlivění končetiny a zamezilo se vykrvácení. Díky svým zkušenostem z válečného prostředí se také začal zabývat výrobou protéz pro zmrzačené vojáky. Jeho pokusy se dnešním na míru vytvářeným protézám podobaly jen velmi vzdáleně. Přesto dokázaly zkvalitnit život desítkám invalidních lidí. Často došlo k amputacím i preventivně ve snaze zachránit pacientovi život. Zázrak v podobě rentgenu Nad tím by nejspíš kroutil hlavou Wilhelm Conrad Röntgen, který 8. listopadu 1895 vynalezl rentgenové záření a pojmenoval ho paprsky X. Svou technologií přispěl k lepšímu diagnostikování nemocí a výzkumu radiologie. Dnes mají lékaři k dispozici prostředky, o kterých se Röntgenovi ani nesnilo. Zatímco Röntgen mohl vidět kosti, dnes mohou lékaři díky CT nebo ultrazvuku, magnetická rezonanci vidět i orgány či svaly, jak pracují. Protézy nebyly jedinou “novinkou” medicíny 16. století. V roce 1547 objevil švýcarský renesanční učenec Paracelsus, že vdechováním par éteru dojde k uspání pacienta. Před tímto objevem dovezli pacienta na sál (můžeme-li tomu tak vůbec říkat) a dali mu vypít odvar z makovic, po kterém viděl růžové slony a dostal se do limbu. Odvar z makovic byl u pacientů oblíbený, jak si jinak vysvětlit, že se začal éter využívat pro celkovou anestezii až o téměř 300 let později? V říjnu 1846 student lékařské fakulty Harvardské univerzity William Morton provedl první úspěšnou operaci v celkové anestezii na pacientovi s tumorem. Jeho nápad slavil úspěch. Revoluce na operačním sále Anestezie nebyla jedinou inovací na operačním sále. Nepraktické operační nástroje nahradily jiné, lepší a kvalitnější. Jinými slovy pro pacienta bezpečnější. Revoluční nápad se zrodil v roce 1901 v Petrohradě, kdy použil gynekolog D. Otto při operaci čelní zrcátko. V té době netušil, že položil základ pro vynález laparoskopického robota. Ostatně slovo robot vzniklo až o dvě desetiletí později. Poprvé se laparaskopie uplatnila v roce 1950 v gynekologii (D. Otto by měl jistě radost). Na slepé střevo, což je dnes nejčastější předmět laparoskopie, byla praktikována až v roce 1981 a na svůj boom si musela ještě pár let počkat. Není divu, že si později tato metoda minimálního invazivního zásahu, získala oblibu u lékářů napříč obory. Dnes se laparoskopicky operuje nejen v klasické chirurgii, ale využívají ji lékaři v gynekologii či cévní chirurgii. Od laparoskopie už nebyla daleká cesta k dalším vychytávkám v robotické chirurgii. Vznikl robot da Vinci, kterého vynalezla americká společnost Intiutive Surgical v roce 2000. Prosím, neplést se slavným učencem, nejedná se o jeho oživenou elektronickou podobu. Da Vinci byl navržen tak, aby docházelo k minimálnímu zásahu a prostřednictvím jeho ramen se lékař dostane kamkoli v operované oblasti. Operatér jej ovládá přes speciální přístroj. Nejprve se s ním počítalo do klasické chirurgie, později se začal objevovat i v chirurgii cévní, kde zaznamenal pro svou přesnost veliké úspěchy. Dříve se mnohdy stalo, že se do rány dostala infekce. Robotický systém v medicíně však tuto možnost minimalizuje. Velké medicínské objevy se vyskytují napříč obory. Inovace ve výzkumu dávají tušit, že rozvoj léčby se jen tak nezastaví. |
|
|
|
