Co týden dal a vzal, očima šéfredaktora Manifest polistopadové mládeže
Jsem dítětem narozeným do luxusu. Do luxusu svobody.
Mohu chodit k volbám a volit libovolnou stranu. Nemusím volit stranu, kterou mi určil stát. Když volbám jít nechci, nejdu a nestěžuji si.
Chodím na školu, kterou jsem si vybral. Dostal jsem se na ni, protože jsem prošel přijímacím řízením. Učil jsem se a připravoval na něj. Řízení je pro všechny stejné a rovné. Kdo jím chce projít, musí makat a být mezi nejlepšími. Moji rodiče mě v mém úsilí podporují. Nemusí kvůli mému studiu lézt do zadků pohlavárům nebo vstupovat do strany.
Mohu veřejně vyjádřit svůj názor. Mohu nesouhlasit s hlavou státu, která v mých očích prezidentskému úřadu sebrala zbytky respektu a úcty.
Dávám si pozor na to, co říkám. Za své názory nesu zodpovědnost. Nemusím se ale bát nějaké restrikce. Za mé názory mi nehrozí vězení ani nucené práce v dolech.
Cestuji po západě. Byl jsem v Paříži, Římě nebo Londýně. Protože tady není železná opona, která by mi to zakázala.
Mohl jsem si projít celý Berlín, protože tam nebyla zeď, která by mi v tom překážela.
Byl jsem i na východě. Byl jsem v rumunských horách, na Balkáně nebo na Ukrajině. Protože jsem chtěl. Ne proto, že by to jinam nešlo.
Nemusím se učit rusky, protože mi to někdo nakázal.
Ochutnávám různá jídla. Dopřeju si banán nebo pomeranč, kdykoliv se mi zamane. Nemusím stát dlouhé fronty, když se tropické ovoce objeví.
Kupuji si věci přes internet.
Zajímám se o historii. O dějiny, které se skutečně staly. Mám možnost dozvědět se spousty nových informací a podle nich si udělat svůj obrázek. Nedostávám rudě nalajnovaný obraz leninismu a stalinismu.
Jsem mladý muž a zrovna studuji vysokou školu. Za pár let mě čeká skutečný život plný práce a pravých životních problémů. Musím na sobě dál pracovat a zlepšovat se, protože konkurence je velká.
Když budu chtít, mohu studovat i pracovat kdekoliv v zahraničí.
Nedokážu si představit život v komunismu před listopadem ’89. A díky lidem, kteří před čtvrt stoletím byli na Národní třídě, ani nemusím.
Děkuji proto všem těm, kteří stávkovali a demonstrovali proti minulému režimu.
A děkuji i svým rodičům. Narodil jsem se do luxusu a vyrůstal jsem v blahobytu. Stejně jako celá moje generace. I když si to občas nechceme přiznat.