Orientální archeologie trpí: podepisuje se na ní arabské jaro Martina Kramerová
Revoluční vlna arabského jara nepřinesla zúčastněným státům změny jen na poli ekonomiky či politiky. Významný převrat zaznamenaly i některé oblasti vědeckého bádání. Měsíce krutých bojů, nezadržitelného drancování a nestability se negativně podepsaly například na tamní archeologii. S následky chaotického období v jednotlivých zemích se vypořádává dodnes.
Pozůstatky starověké Palmýry
Zdroj: UNESCO
Káhirské muzeum po nájezdu vandalů
Starověké ruiny v syrské Palmýře, bohaté libyjské naleziště Leptis Magna nebo egyptská perla v podobě sákkarské královské nekropole představují jen malý výčet archeologických lokalit, které utrpěly po rozpoutání revolucí v závěru roku 2010 značné škody. Povstalecké skupiny i jejich protivníci, již se v posledních čtyřech letech prohnali množstvím států v oblasti severní Afriky a Blízkého východu se totiž nezastavili před ničím, natož před ničením a rozkrádáním svého kulturního dědictví.
Nenahraditelné ztráty navíc nepřineslo jen období revolučního úsilí, ale i následující éra zdánlivého uklidnění situace. Drobné posuny k lepšímu ve vztahu k ochraně a údržbě archeologických památek, jež se v malém měřítku odehrály například v Libyi po svržení Kaddáfího režimu, tak zůstaly zcela ve stínu všech problémů.
Financování islámského teroru? Palmýra či Aleppo
Nejsložitější situace zřejmě panovala a až doposud panuje na území Sýrie, zčásti ovládaném radikály z Islámského státu (ISIS). Tato organizace totiž vylepšuje svou finanční situaci prodejem vzácných archeologických památek, které získává rozkrádáním muzejních sbírek a nelegálními výkopovými pracemi na starověkých i středověkých lokalitách.
Pochybným „kšeftováním“ s nalezenými či ukradenými artefakty si vůdce ISIS Abú Bakr-al Bagdádí a jeho pobočníci přišli podle odhadů již téměř na miliardu dolarů. Pro archeology to představuje nenapravitelnou katastrofu. Předměty získané na nalezištích totiž ztrácejí ve většině případů svůj význam a navíc většinou končí na černých trzích, kde jejich stopa často navždy mizí.
Některé lokality navíc islamisté ničí jen proto, že odporují jejich ideologii. „V Al-Rakka skupina islamistů zničila dvě největší sochy lvů, více než tři tisíce let staré, protože nešlo o islámské umění. Zničili je buldozery a nákladními auty,“ uvedl pro Český rozhlas Maamoun Abdulkarim, ředitel všech památek a muzeí v Sýrii.
Amatérské vykopávky a drancování však nelze připsat jako „vynález“ Islámskému státu, podobnou praxi už léta využívá k získání prostředků na podporu svých příznivců i režim Bašára Asada. Starobylá města jako Palmýra nebo Aleppo se tak musí neustále třást před dalšími destrukčními zásahy.
Libye – tři krůčky dozadu, jeden vpřed
Velmi podobnou situaci zažila v minulých letech také severoafrická Libye. Po vyhnání Kaddáfího jednotek z Benghází se z lokality Kyréné ztratilo množství artefaktů včetně tzv. pokladu z Benghází, který čítal na osm tisíc zlatých, stříbrných a bronzových mincí. K většímu rabování v této zemi však překvapivě nedošlo. Pracovníkům významného muzea v Tripolisu se podařilo většinu cenných předmětů ukrýt nebo přemístit a povstalci ukradli pouze starý Kaddáfího automobil.
Po pádu diktátora, za jehož vlády se libyjské archeologii a zdejším kulturním památkám nedostávalo téměř žádné pozornosti, to vypadalo, že se pomalu ale jistě blýská na lepší časy. Budování nové podoby státu s sebou totiž neslo i snahy v oblasti ochrany kulturních památek, k nimž mělo dopomoci i několik nových projektů se zapojením zahraničních odborníků.
Neschopnost nově vznikající vlády definovat majetková práva, občanský neklid a další problematické faktory však nakonec způsobily, že libyjská archeologie dnes trpí ještě více než v Kaddáfího éře. V roce 2013 zničili například místní farmáři, kterým se nelíbilo, že nesmějí území naleziště prodat developerům, nekropoli a akvadukt starověké osady Kyréné. Podobné nebezpečí hrozí kvůli neurčitým právům domorodců a špatné organizaci zabezpečení i dalším lokalitám.
Egyptské památky neodolaly, archeologické výzkumy ano
Řádění vandalů během arabského jara se nevyhnulo ani Egyptu, který zaznamenal na velkém množství nalezišť útoky vykradačů. O mnohé památky tak přišly například Abydos, Gíza nebo Sákkara. Zloději neváhali v průběhu pouličních protestů a bitek ukrást ani artefakty z Káhirského muzea.
„Památky bohužel nebyly během egyptské revoluce na několik týdnů tak dobře zabezpečené, takže docházelo ke krádežím. Někteří místní lidé, kteří nejsou příliš vzdělaní a žijí na hranici bídy, se tímto způsobem pokusili vylepšit rodinný rozpočet. Nelze jim to vyčítat,“ popsal situaci serveru E15.cz jeden z předních českých egyptologů Miroslav Bárta.
Na rozdíl od ostatních zemí se však do okolí Nilu archeologické výpravy postupně vrátily a své práce bez větších problému obnovily. Vědečtí pracovníci si musí zvykat jen na horší organizaci vykopávek než v době, kdy zemi vládl Husní Mubarak.
Fanatičtí islamisté či neuvážliví domorodci zasadili kulturnímu dědictví svých zemí již několik tvrdých ran. Pokud se politická situace nezlepší, nedá se očekávat nic jiného, než jen další strmý pád. Ten nepředstavuje pohromu jen pro výše uvedené státy, ale vlastně i pro celý svět. Oblast Blízkého východu a pobřežního pásu severní Afriky je pokládána za kolébku civilizace, dochované monumenty symbolizují vědu i umění našich dávných předků. Hrozí, že jejich odkaz bude rozšlapán bandami ziskuchtivých fanatiků a extremistů, již si následky svých kroků ani neuvědomují.