|
Vy se oblékáte? No fuj!
Lucie Heřmanská
Jen si to představte. Jdete po ulici, sedíte v parku, nakupujete v sámošce, obědváte v restauraci... Samozřejmé věci, které patří k našemu životu a většinou se při nich nestane nic, co by nás mohlo nějak výrazněji překvapit. Poslední věc, kterou byste na cestě do krámu asi čekali, jsou lidé bez kalhot, nebo dokonce bez trenek.
Ale přesně to se stalo mně! První dojem byl naprosto šokující. Na takovou věc se předem těžko dostatečně připravíte. Aspoň já jsem při prvním setkání zůstala stát uprostřed silnice a nechápavě (a především příšerně) neslušně jsem civěla na vesele se usmívajícího, obtloustlého staříka, který si jen tak leštil svůj starý mercedes a vůbec mu nevadilo, že se světu beze studu ukazuje tak, jak se to běžně na veřejnosti nesluší. Na nákup bez kalhot Vesnička Charco del Palo, ukrývající se na východním pobřeží jednoho z Kanárských ostrovů, vypadá na první pohled jako poklidné, tiché místo s typicky bíle natřenými domečky a malými upravenými kaktusovými zahrádkami. Pokud do těchto míst zamíříte v zamračeném dni, skoro to vypadá, jako by zdejší obydlí byla opuštěná. Za slunečného počasí ale nezasvěcení, zbloudilí turisté nevycházejí z úžasu. Ve všech ulicích jsou vidět hloučky vybavujících se bělovlasých lidí, jejichž jediným oděvem je ledvinka nebo zahradnický klobouk na hlavě. Soused zdraví souseda a dává se s ním přes plot do řeči, aniž by se nějak podivovali nad tím, že jim chybí to, co podle našich zvyků dělá člověka, tedy šaty. Většinu místních obyvatel tvoří komunita postarších Němců, kteří zde v roce 1970 založili nudistickou kolonii a nalezli tu bez nadsázky ráj na zemi. Neznají tu chladná rána, téměř žádný déšť a na to, jak vypadá sníh už si nevzpomínají. Není tedy žádným problémem vyrazit na nákup rovnou ze sprchy, aniž byste se museli obtěžovat oblékáním. Divní jsme tu my, oblečení Něco podobného se vidí jen málokde. Místní tu žijí životem, na který už jsme dávno zapomněli, možná jsme ho ani nikdy neměli možnost poznat. Žijí tu láskou k sobě samému, k přírodě a hlavně k člověku. Žijí na slunci, s větrem a vodou, věčně kolísajícím internetem a téměř bez signálu. I turisté jsou tu vždy vítáni a přátelsky přijímáni, přesto ale pro každého platí jedno zásadní, nekompromisní pravidlo, a sice „s plavkami do vody nelez“. Zatímco my v našich podmínkách obyčejně dobrovolně stydneme v mokrých plavkách a tvrdošíjně si myslíme, že bez nich by to nešlo, v Charco del Palu na to mají jiný názor. Tady se totiž středem zkoumavých a pohoršených pohledů stáváme právě my, pečlivě oblečení turisté. |
|
|
|
