KOMENTÁŘ: Když fanoušci škodí
Jak kluby doplácejí na své fanoušky Dominik Jakubec
Fotbal je sportem, v němž se v posledních letech zavádí mnoho technických a jiných novinek. Jeden faktor ale zůstává stejný. Ten lidský. Nevypočitatelnost se netýká pouze aktérů utkání, ale také návštěvníků v hledišti. Ne všichni totiž přicházejí pouze proto, aby svůj tým vokálně povzbudili.
Tu a tam pronese vstupními bránami nemyslící jedinec pyrotechniku, která dříve nebo později skončí na trávníku nebo pod nohama fandů v okolí. V horším případě najde fanoušek dostatek odvahy, aby zavítal až na hřiště a osobně vyčinil rozhodčímu, případně jednomu z hráčů. A kdo za to všechno zaplatí? Klub, kterému přišel svým podporováním pomoct. Specifický svět Svět nejbouřlivějších fanoušků má svá vlastní pravidla. Například to nejcennější, co skupina vlastní, je její vlajka, podobně je to pak u jednotlivců šála. Ne nadarmo se mezi nimi říká: „Když si nedokážete ubránit svou šálu, tak si ji neberte.“ Považte, krást ostatním klubové symboly asi nejde příliš nenásilnou cestou, že? Největší chuligáni se pak celé utkání připravují na třetí poločas, který proběhne na dohodnutém místě mimo stadion. Nejedná se ovšem o žádné novinky. Stejná situace panuje ve fotbalovém prostředí už od nepaměti. Na našem se jedná spíše o jednotlivé případy, v sousedním Polsku ovšem v minulosti docházelo i ke ztrátám na životech. V tuzemsku málokdy dojde přímo ke střetům na stadionech. Ale i takové případy se najdou. Kdo platí? Příkladem může být hojně hojně medializované jarní utkání mezi Baníkem Ostrava a pražskou Spartou. Záběry, jak mezi sebou bojují jednotlivé tábory, mezi kterými se krčí vyděšené děti v náručích rodičů, se rychle dostaly do všech zpráv. Vyšetřování sice ukázalo, že válku fanoušků na stadionu vyprovokovali polští ultras z Katowic, Češi se ale velmi rychle přidali. Výsledek? Pokuta 300 tisíc pro Baník, 50 tisíc pro Spartu. Jistě, vysoké částky, ale v porovnání s tresty za boje v ochozech při nedávném zápase Evropské ligy mezi Slovanem Bratislava a znovu Spartou, kde letenští dostali dokonce více než dvoumiliónový flastr, téměř pakatel. Není divu, že odvetu provázela zvýšená bezpečnostní opatření. Fanoušci jsou zkrátka něco jako partnerka. Ta přináší podporu a potěšení, občas vás ale také něco stojí. Nejdražší milenku má podle všeho Sparta. Ta od roku 2010 vysázela za pokuty částku okolo šesti milionů korun, které by určitě mohla využít lépe. Klub pak mezi nařízeními svazu a vlastními fanoušky balancuje na tenkém ledě: v rámci PR si nechce své příznivce nahněvat, zároveň se ale bez rázného zásahu nevyhne dalším problémům. Metoda cukru úspěch nepřináší, na řadu by proto měl přijít bič. Kontroly před stadiony zjevně nepomáhají. Jako řešení se jeví tzv. adresný ticketing, kdy je vstupenka vázána na danou osobu. To umožní zabránit vstupu „známých firem“, které již potíže činily v minulosti.Plány jsou v současnosti takové, že by adresný ticketing měl být uveden do chodu již v příští sezoně. S ním jde ruku v ruce také pořízení kamerových systémů, které by měly být schopny identifikovat hříšníka podle biometrických údajů. Řady těch, kdo mají v současnosti soudem zakázaný vstup na stadion (tj. asi 160 lidí), se tak zřejmě výrazně rozrostou. Změny mají přijít na zhruba 200 milionů. Změny? Je to těžké Odezva ultras pochopitelně není příznivá. Přišli by totiž o svou anonymitu, která je pro jejich řádění důležitá. Navíc když letos Baník Ostrava zavedl prodej vstupenek na jméno, adresu a rodné číslo, návštěvnost prudce klesla a skalní fanoušci zápasy bojkotovali. Ukazuje se tak, že tento postup pro klub není řešením. Nezapomeňme také na to, že svazem plánované kamery samotnému řádění nezabrání, jen identifikují viníky. A proti případným běsnícím skupinám jsou obvykle bezmocní i pořadatelé, většinou pouze brigádníci. Není divu, že při nepokojích na stadionu v Bratislavě před přesilou chuligánů prchali. Dostáváme se zpět k jádru problému. Aby veškeré výtržnosti z fotbalových svatostánků zcela zmizely, museli by jednotliví fanoušci změnit své myšlení. Měli by si uvědomit, že svému klubu – a obecně českému fotbalu – svým chováním spíše škodí. Jakýkoliv incident rychle proletí médii a okamžitě o něm ví každý. O zápasech bez problémů to obvykle neplatí. Průšvih je zkrátka vždy vidět. V České republice jsou navíc aktuálně podmínky značně ztížené. Fanoušci válčí s vedením svazu, stačí jiskra v podobě chyby sudích a v hledišti hned mohou vzplanout silné emoce. Ty spolu s nevyzpytatelností dělají sport zajímavým, odbourat je tedy nelze. A i proto nemůže nikdo úplně odstranit veškeré výtržnosti. Najít kompromis, na kterém by se shodli všichni, je těžké. Svaz couvnout nemůže a fanoušci nechtějí, problémy tedy budou nejspíš i dál dopadat na kluby. |
|