KOMENTÁŘ: Sport nezkažený penězi
Gustav Ondrejčík
Že se florbal u nás stane tak populárním sportem, čekal před dvěma desítkami let asi málokdo. První florbalové vybavení k nám dorazilo na počátku 90. let. V roce 1992 byla založena Česká florbalová unie a od roku 1996 patří Česká republika mezi pravidelné účastníky mistrovství světa. Popularita florbalu pořád nečekaně rychle roste a nových hráčů i týmů neustále přibývá.
Proč je florbal vlastně tak oblíbený? Odpovědí je několik. Předně jde o prostou hru. Hraje se s plastovým děrovaným míčkem na hřišti ohraničeném mantinely, kde proti sobě soupeří dva týmy. Florbal má velice jednoduchá pravidla. Navíc k tomu, aby s ním člověk mohl začít, není třeba žádné drahé výbavy. Stačí florbalová hůl, vhodná obuv a oblečení. To vše se dá sehnat za přijatelnou cenu v řádu stovek, nanejvýš tisíců. Florbal je atraktivní i pro diváky. Jedná se o přímočarý sport, padá v něm velké množství gólů a je v něm k vidění i mnoho tvrdých střetů. Původní záměr sice byl, že půjde o bezkontaktní sport, to už ovšem po několikerých změnách pravidel neplatí. Amatérští profesionálové V něčem se ovšem florbal může s ostatními sporty srovnávat jen těžko. Jedná se totiž stále pouze o amatérský sport. Je známo, že někteří hráči mají v Česku florbal spojený se zaměstnáním. Jsou například zaměstnáni u výrobců florbalového vybavení, přivydělávají si jako trenéři či rozhodčí, pouze hraním si však florbalista na živobytí nevydělá. A to ani na té nejvyšší úrovni. Otázkou je, jakým směrem by se celé sportovní odvětví mělo vydat. Nejeden český klub volá po větším přísunu peněz, aby mohl zkvalitnit své tréninkové podmínky, poskytnout hráčům větší komfort nebo rozšířit mládežnickou základnu. Tím by se zvýšila konkurence a těžit by z toho mohla i česká reprezentace. Protože ačkoliv patříme do světové špičky, na nejlepší země (Švédsko a Finsko) ještě stále nestačíme. Jenže peníze není kde brát. Sponzoři se navzdory široké členské základně do florbalu příliš nehrnou. V médiích florbal dostává poměrně malý prostor a nemá ani vyvinutou komunitu fanoušků. Ve florbalu tak vítězí ti, kteří na amatérské úrovni umějí pracovat jako profesionálové. Tedy ti, kteří při svém studiu či zaměstnání stačí chodit třikrát či čtyřikrát týdně na trénink a své volno vyplňují zápasy. V dnešní uspěchané době velmi pozoruhodný jev. Florbalisty i na té nejvyšší úrovni neženou vpřed peníze či prémie za vyhraný zápas, ale jen touha po úspěchu. Na vysoké částky je čas Klíčová otázka tedy zní: pomohlo by florbalu, kdyby v něm kolovalo větší množství finančních prostředků? Z určitého pohledu jistě ano. Mohly by se postavit nové haly, zrekonstruovat ty staré. Peníze by putovaly do mládeže a florbal by byl ještě dostupnějším sportem. Ovšem na to, aby byl čistě profesionální, je ještě příliš mladý a nevyvinutý. Vše zkrátka potřebuje svůj vývoj. Tento přirozený vývoj byl ovšem v létě narušen. Ostře sledovaný přesun jednoho z našich nejlepších obránců Jana Jelínka z Vítkovic do Mladé Boleslavi doprovázel spor mezi oběma kluby o přestupové částce. Případ skončil před arbitráží, která vyčíslila hodnotu reprezentačního obránce na pro florbal astronomických 175 tisíc. Oficiálně se jedná o nejvyšší částku, která kdy byla za přestup florbalisty z jednoho do druhého klubu u nás zaplacena. A hned se vyrojily spekulace o podjatosti arbitrážní komise, která prý rozhodovala ve prospěch Vítkovic. Jakmile se někde hraje o větší obnos peněz, vyplavou na povrch spekulace, pochybnosti, lidé se začnou vzájemně obviňovat, na sport pomyslí málokdo a jeho původní myšlenka zanikne. Zatím se ale můžeme pyšnit tím, že Česká republika patří mezi světovou špičku ve florbalu a že se jedná o doposud amatérský, ale přitom atraktivní sport nezkažený penězi a korupcí. |
|