Čtyři kontroverzní až hororové zkušenosti
s Couchsurfingem: vídeňská zkušenost Vojtěch Hodboď
Museli proto využít službu, která funguje na stejném principu, jen není rozšířená po celém světě. Z té se jim naštěstí ozval chlapík, takže nemuseli nocovat pod Brandenburskou bránou. I když – nakonec by to asi byla lepší volba. Do Berlína skupina přijela dopoledne a hned vyrazila hledat svého galantního hostitele. Podařilo se mi, přátelé dobrých textů, exkluzivně sehnat zápis z jejich deníku. „Náš první couch. Docela silný zážitek. Pan hostitel je kouzelník, alchymista, vědátor, ajťák a podivín. Bydlíme v zapadlé čtvrti Berlína. Přivítal nás týpek s brýlemi, který měl mastné vlasy a skoro nemluvil. Byt byl temný a všude na dveřích a na stěnách byly nakreslené různé znaky a runy. Nechali jsme si tam batohy a šli jsme do města. Týpek nám dal klíče a požádal nás, abychom ho zamkli.... Zvenku?! Když jsme tam večer přišli, byl tam týpek (s umytými vlasy) a dvě slečny. Jedna nám řekla „hi“ a druhá celou dobu telefonovala. Ale aspoň trochu nás to uklidnilo a mohli jsme v klidu spát.” Druhý den ráno už proběhl v úplném pořádku. Němec prý uvařil nejhnusnější kafe, které v životě pili, a nabuzená pětice studentů z Prahy mohla vesele objevovat krásy Berlína. 2. Když se nikdo nedívá Abych byl spravedlivý, podívám se na to i z druhé strany. Hostitel taky občas tvrdý (a ulepený) chleba má. Darko je Chorvat a žije ve Vídni už dvacet let. Za tu dobu má jeden z nejdoporučovanějších profilů mezi ostatními couchsurfery. Podařilo se mi z něj dostat jednu nepříjemnou příhodu. “Jednou jsem ubytoval Itala. Byl fajn. Oba večery jsme spolu šli do centra na pivo a měli dost společných témat. Druhý večer se mi ale zdál divný. Moc se se mnou nechtěl bavit, jako kdyby něco tajil.” Třeba měl vítr, že ho někdo načapal při večerní masturbaci. A ono jo. “Hned druhý den ráno za mnou přišla sousedka od vedle a začala na mě křičet, ať si dávám pozor, koho tady ubytovávám. Že prý příště zavolá policajty. Samozřejmě jsem se zeptal, o co jde. Líčila to tak barvitě, že jsem se sám začal červenat. Když jsem zabouchl dveře, můj host už dobře věděl, která bije. Udělal veřejné masturbační doznání a vymluvil se na to, že ho prý vyprovokovala.” Co taky chtít od Itala, co nepije pivo. Jinak by znal to s tou studenou Němkou… 3. Babysitter na gauči Američanka Shannon Ette “prokaučovala” celý svůj život. Viděla země, které prstem na mapě na první pokus určitě netrefim. Zanzibar. Kostarika. Burkina Faso, Turkmenistán, Fidži nebo Surinam. Nikde neměla nikdy žádný problém. Jedinou negativní zkušenost zažila v Karibiku. Její hostitelka byla francouzka se dvěma dětmi na krku, pracující z domova. První problém byl, že bydlela tak trochu z ruky. “Jediná možnost, jak se k ní dostat, bylo stopovat. Nikdy předtím jsem nestopovala a jako holka jsem měla trochu obavy. Nakoec jsem to překousla a úspěšně sehnala odvoz.” Jak je Shannon a všech slušných lidí zvykem, přivezla s sebou nějaké dárky a hned chtěla hostitelce pomoc s vařením. “Neměla vůbec zájem. Skoro mě ignorovala. Hned jsem zjistila, že nechce nic jiného než hlídat děti. Dost bručela, když jsem šla na pláž a nechtěla vzít její děti s sebou.” To byla první kapka. Definitivně se ale Shannon rozhodla odejít až ve chvíli, kdy jí majitelka zakázala použít mobilní telefon. “Začala na mě ječet, že jde o mezinárodní výměnu ubytování a nepřeje si, aby u ní doma někdo používal telefon. Zavolat jednou za tři dny přítelovi do Států, že jsem v pohodě, mi rozhodně nepřišlo jako problém. Nezbylo mi nic jinýho, než podruhé za 24 hodin chytit taxíka a odjet někam do hostelu.” A z toho plyne podle Shannon jediné ponaučení: Vždycky mít alespoň jeden únikový plán. A teď hledej hostel z místa, kam nejezdí ani autobus. 4. Vegetarián pozér Na závěr krátká ukázka z mé a Vojtovy reportáže, kterou si můžete přečíst v časopise Ergo1. Spoiler: Pro tentokrát jsme se obešli bez kapesníků. (…) V myšlenkách se Darko vrací stále hlouběji do minulosti. My v rozhovoru zůstáváme spíš pasivní. Zato aktivně nasloucháme. Postupně si vzpomene, že přeci jen měl jednu nepříjemnou zkušenost. Možná jich měl víc, jsou ale buď dobře ukryté, nebo zapomenuté. „Před pěti lety ke mně přijel jeden Němec. Byl starý přibližně jako vy dva. Nějaký liberalista nebo co. Začal mi říkat, že si do ledničky nemůže dát svoje ovoce, protože tam mám mrtvá zvířata. Myslel chlazené kuře.“ Usměje se a dá si dva loky čisté vody. Z výrazu v jeho tváři vyčteme, že to důležité teprve přijde. „Když se dozvěděl, že mou prací je styk s veřejností pro H&M, začal mě osočovat, že textilní průmysl zabíjí planetu a já jsem toho součástí.“ Dá si další lok. Změní tón a hlasitost řeči. „Po večeři, říkejme tomu tak – snědl jen trochu ovoce a zeleniny –, ten Němec spolkl asi pět prášků. Odůvodnil to tak, že jako vegan musí brát doplňky stravy.“ Dopředu jsme očekávali, že tím Darkovi nahrál na smeč. „Vysvětli mi, jak je tedy možné, že jíš prášky a jsi součástí chemického průmyslu?“ zeptal se. V tom prý Němec vstal prudce z gauče, utrousil poznámku o tom, jak je Darko zlý a zamkl se v pokoji. „Uvědomil jsem si, do jaké zvláštní situace mě dostal. Byl v mém bytě, v mém pokoji, zamčený. Co jsem měl dělat? Nechtěl jsem vyšilovat a začít bušit na dveře. Ráno utekl dřív, než jsem vstal. Pokoj byl odemčený, ale klíč zmizel.“ (…) Ptáte se, co je na tom hororového? Nevím. Na horory nekoukám, tak nemám srovnání. Pokud ale čtete i tuto poslední větu, svůj účel to splnilo. Prokrastinaci zdar. |
|